Samarkand – kde je zazděna 18 metrová lidská paže

Samarkand – kde je zazděna 18 metrová lidská paže

V jižní části Uzbekistánu se nachází historické město Samarkand, jehož dějiny sahají do 7. století před Kristem. Vzhledem ke své poloze na Hedvábné stezce mezi Čínou a Západem, bývalo často přezdíváno „křižovatkou kultur“. Ve městě se vyplatí strávit pár dnů, abyste si stihli prohlédnout alespoň ty nejvýznamnější památky, které ukrývá.

Samarkand je v současnosti se svými více než 600 tisíci obyvateli po Taškentu druhým největším městem Uzbekistánu. Město je situováno do údolí řeky Zaravšan, leží ve výšce 720 metrů nad mořem na úpatí Zaravšanského pohoří. Založeno bylo již v 7. století před naším letopočtem a brzy se stalo centrem Sogdijské říše. Právě ze sogdijštiny pochází i dnešní název města, který je možné přeložit jako „Kamenná pevnost“. Samarkand však byl v minulosti známý také pod názvy Afrasiab či Marakanda. Pod názvem Marakanda jej roku 329 před Kristem také dobyl Alexandr Veliký.

Vzestupy a pády

Samarkand byl do 3. století našeho letopočtu součástí Kúšánské říše, od století šestého se zde pak přibližně po dvou stoletích střídaly různé turkické kmeny, dále vládli Arabové a Samadinové z Persie. Ať už Samarkandu vládl kdokoliv, město vzkvétalo, protože těžilo ze své polohy na Hedvábné stezce. Stalo se nejen obchodním, ale také kulturním a politickým centrem oblasti. V roce 1220 však byl veškerý rozvoj města zastaven, protože jej do základů vyplenili Mongolové. Ruiny starého Samarkandu - Afrasiabu jsou dodnes k vidění na okraji současného města. Roku 1365 vypuklo protimongolské povstání vedené Timurem Lenkem (Tamerlánem), který následně nechal vystavět nový Samarkand. Vznikla okázalá metropole, která neměla v celé Střední Asii konkurenci.

Bohatství do města proudilo z četných loupežných výprav, které vojevůdce a krutý dobyvatel Tamerlán podnikal. Měl tak dostatek financí na realizaci megalomanských projektů a mohl si pozvat ty nejlepší architekty a řemeslníky té doby, aby se na realizaci pohádkového města podíleli. V roce 1409 nastoupil na trůn Mirzo Muhamed Táreg, známý jako Ulugbeg. Ten udělal ze Samarkandu své sídelní město a světové centrum vědy. Město se během 15. století těšilo velké slávě a bývalo nazýváno Římem východu. V té době vzniklo mnoho památek, převážně četné mešity a madrasy. Poté, co město na počátku 16. století obsadili Uzbekové a došlo zároveň k ukončení obchodní činnosti na Hedvábné stezce, začal Samarkand upadat. Velkou měrou se o pád města zasloužil také perský vojevůdce Nádir Šáh a dílo zkázy pak dokonala série ničivých zemětřesení v 18. století.

Záchrana města

Samarkand zůstal až do roku 1868 zcela opuštěn. Toho roku zde byla Rusy zřízena vojenská posádka a o dva roky později sem byla dovedena také železnice. V roce 1917 se stal Samarkand součástí Turkestánské autonomní Sovětské socialistické republiky, roku 1925 připadl nově vzniklé Uzbecké SSR a do roku 1930 byl také jejím hlavním městem. V 60. letech 20. století se o město začali zajímat archeologové a památkáři. Zahájena byla rozsáhlá rekonstrukce městských památek a v roce 2001 byl pak opravený Samarkand zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Město mešit a mauzoleí

Dominantní stavbou města je mešita Ruchabad z 15. století, jejíž dnešní podoba však pochází z druhé poloviny století devatenáctého. V její blízkosti se nachází 24 metrů vysoké Mauzoleum Ruchabad, které nechal v roce 1380 postavit Timur. Údajně se zde nachází hrob významného mystika a šiřitele islámu Burchoneddina Sagardžiho. Kromě něj jsou zde uloženy ostatky také jeho ženy a jejich deseti dětí. Legenda praví, že Burchoneddin vlastnil 7 vousů Proroka Mohammeda a ty byly zazděny do kopule mauzolea. Dodnes můžeme na stavbě obdivovat původní dveře z ořechového dřeva zdobené vyřezávanými nápisy a dlaždice na stěnách.

Dalším zajímavým mauzoleem je Gur-i Emir, což je hrobka největších vládců Timurovské dynastie. Také toto mauzoleum vzešlo z iniciativy Timura Lenka v roce 1403, který je sám v této hrobce pochován. Zemřel v roce 1405 a kromě něj jsou zde pohřbeni také jeho synové Šáhruch a Miranšáh, dva vnuci a dokonce i Timurův učitel. Těla jsou uložena tři metry pod zemí, tváří k Mekce, pouze Timurovo tělo je uloženo v dřevěné rakvi. Traduje se, že kdyby došlo k otevření Timurovy rakve, objevil by se ještě horší tyran, než byl on sám. V roce 1941 rakev otevřel ruský antropolog Michail Gerasimov a tři dny poté byl Sovětský svaz napaden Hitlerem. Že by náhoda? Celá hrobka je zastřešena tyrkysovou kupolí o průměru 17 metrů, kterou pokrývají glazované kachličky vytvářející nádherný vzor. Na nádvoří mauzolea je možné si prohlédnout zbytky Timurova paláce Kuksaraj, jež vznikl okolo roku 1370. Zbořen byl Rusy po roce 1880. Dochovat se z něj podařilo velký kamenný Timurův trůn Kuktaš, mramorové patky dřevěných sloupů, minbar palácové mešity a pár dalších kamenů.

Nejkrásnější náměstí světa

V centru Samarkandu se rozkládá náměstí Registán, které je pravděpodobně neslavnějším místem v celém Uzbekistánu a jedním z nejkrásnějších náměstí světa. Jeho základy byly vybudovány na počátku 15. století. Dominantní stavbou západní části je Ulugbekova medresa z let 1417 – 1420 s 35 metrů vysokým portálem zdobeným hvězdami. Součástí stavby je vnitřní mešita a velké nádvoří obklopené hudžrami, což byly malé cely sloužící jako pracovny učitelů, učebny či studentské koleje. Východní stranu náměstí zdobí medresa Šér Dór z let 1619 – 1636 s unikátní kachličkovou výzdobou, která je skutečným mistrovským dílem. Průčelí medresy, na němž jsou vyobrazeni dva tygři útočící na gazelu a dvě slunce s lidskou tváří, se dostalo dokonce i na bankovku s hodnotou 200 SUM. Nejmladší stavbou na náměstí je medresa Tilló Kórí postavená na ruinách karavanseráje v letech 1646–1660. Uvnitř si kromě bohaté zlacené výzdoby můžeme prohlédnout také fotografie dokumentující období před rekonstrukcí Samarkandu. Na náměstí Registán je možné navštívit ještě mauzoleum Šejbanidů z 16. století či osmiúhelníkovou budovu krytého bazaru Čorsu ze století patnáctého.

Svatostánek obřích rozměrů

Z Registánu je možné se pěší zónou dostat k mešitě Bibi Chánum, která byla postavena jako páteční mešita a ústřední mešita celé Timurovské říše. Byla pojmenována po Timurově manželce, která ji nechala vystavět během jedné z Timurových dobyvačných výprav. Mešita dosahuje ohromných rozměrů, dokáže pojmout až 10 tisíc věřících. Její vstupní portál je 35 metrů vysoký a za ním se otevírá nádvoří o rozměrech 167 x 109 metrů. Součástí mešity jsou 4 minarety a kryté galerie se 400 kopulemi původně podpíralo 400 mramorových sloupů. Přestože byla stavba z velké části při mohutném zemětřesení v roce 1897 zničena, podařilo se jí v roce 1969 vystavět do její původní krásy a dnes patří mezi nejvýznamnější památky Samarkandu. Mauzoleum Timurovy manželky Bibi Chánum se nachází hned naproti přes silnici.

Kdo nemůže do Mekky, jde do Samarkandu

Jednou z nejstarších staveb Samarkandu i celého Uzbekistánu je poměrně malá mešita Hazratiho Hizry z 8. století. Modlit se do ní chodili obchodníci na svých cestách po Hedvábné stezce, věřili, že jim to zajistí zdraví i ochranu zboží. Dnešní podoba mešity pochází z roku 1854. Další zajímavou zastávkou při prohlídce města může být pohřebiště Šáhi Zinda, což je komplex mauzoleí pocházejících z období od 11. do 15. století. Pohřben je zde dokonce Kusám Ibn Abbás, bratranec Proroka Mohammeda. Pohřebiště je tak dnes významným poutním místem, kam se vydávají ti, kdo se z nějakého důvodu nemohou vypravit na pouť do Mekky.

Kde počítali hvězdy

Rozhodně nevynechejte ani návštěvu Ulugbekovy observatoře na pahorku Kuchak. Tady věděli mnohem dříve než v Evropě, že je země kulatá, otáčí se kolem vlastní osy a obíhá kolem slunce. Král Ulugbeg nechal proto na kopci v letech 1424 – 1428 vystavět kruhovou observatoř, kde již tehdy byli schopni odečítat výšku hvězd nad obzorem. Ulugbeg společně s věhlasnými astronomy té doby sestavil dokonce podrobný katalog hvězd – celkem jich bylo určeno 1080. Také zde byla vypočtena délka hvězdného roku na 365 dní, 6 hodin, 10 minut a 8 vteřin – tehdejší astronomové se tak spletli pouze o neuvěřitelných 58 vteřin! Po smrti Ulugbeka v roce 1449 observatoř zanikla. Znovuobjevena byla teprve roku 1908, v současnosti je přístupná veřejnosti a nachází se zde muzeum věnované Mirzu Ulugbekovi.

Rostoucí paže Daniela

Jedním z velmi posvátných míst a to nejen pro muslimy, ale také pro křesťany a Židy, je mauzoleum Proroka Daniela. Daniel žil v 6. století před Kristem v Jeruzalémě, perský král Nabucco jej však odvezl do Babylonu, aby mu sestavil horoskop. Podle něj se pak král až do konce života řídil a dokonce mu dopomohl k mnoha vítězným bitvám. Daniel byl pohřben v Súsách, odkud si Timur odvezl jeho ruku, protože věřil, že mu také zajistí vítězství v bitvách. Jakmile se Timur vrátil do Samarkandu, propadl se jeden z jeho velbloudů do země, z níž následně vytrysknul pramen. Na tomto místě pak nechal Timur vystavět mauzoleum, kde uložil Danielovu paži. Paže však začala díky působení zázračného pramene růst, až nakonec dorostla délky 18 metrů! Na tento zázrak se chodili dívat lidé z širokého okolí a mauzoleum se stalo významným poutním místem. V roce 1900 tak Rusové paži uložili do dlouhého betonového sarkofágu, aby se již nemohla dále rozpínat.

Navštívit v Samarkandu můžete také archeologický areál s pozůstatky původního města Afrasiab, které bylo zničeno na počátku 13. století. K vidění jsou zde zbytky domů a paláců, někde se ze země zvedají jen hliněné kopečky porostlé trávou. Archeologické práce zde však stále probíhají. Součástí areálu je Archeologické muzeum, v němž jsou uloženy veškeré nálezy z Afrasiabu.

- jap -

Článek byl zobrazen 33 869 krát.